Celou tu záležitost u nás započaly skládací přívěsy. Neforemná krabice, která po ustavení na místě, rozevřela své stěny, na které se vyzvedl střešní panel. První, jak se tomu říkalo „bydlík“ byl na světě. Kolem sedmdesátých let nebylo v ČR příliš automobilů, které by byly schopny táhnout pevný přívěs. Varianty se hledaly, kde šlo. Skládací přívěsy, přívěsy, které byly jen jakousi základnou pro stan, který se na nich rozložil a další roztodivné konstrukce.
Pevným přívěsům hodně ubírala na popularitě aerodynamika, která měla vliv na rapidně vysokou spotřebu pohonných hmot u tažného auta. Abyste to pochopili, je nutné si uvědomit, že po našich cestách jezdily automobily s nízkoobjemovými motory se směšným výkonem, v porovnání s dneškem. Navíc platilo váhové omezení. V ČR vždy žili lidé velice šikovní. Většina přívěsů se stavěla doma na koleně. Jen minimum jich bylo dovezených ze zahraničí. Z NDR skládací stanové přívěsy a z Polska malé, laminátové přívěsy. Aby se zamezilo velkému čelnímu odporu, přívěsy se stavěly nízké a komfortu pro obyvatele se dosáhlo spuštěním podlahy.
Koncem osmdesátek se objevila první obytná auta. Lidé předělávali smrdící Barkasy z NDR s dvoutaktními motory. Z vozů naší provenience se rozmáhaly překopávky Avií a populárních, ale malých VOZŮ Škoda 1203. Místo pro diskuze bylo na světě. Je lépe přívěs na místo dovolené táhnout, tam odpojit a osobní automobil užívat k výletům, nebo vše vést najednou, a případné jízdy z kempu řešit i s obytným autem? Příznivců měly obě varianty mnoho. A popravdě si myslím, že každý obhajoval hlavně to, co měl doma. A rovněž popravdě je nutno přiznat že se situace v diskuzích nezměnila dodnes. Majitel obytného přívěsu argumentuje svými důvody a oponent z řad majitelů obytných aut zase svými. Jen do hry vstoupil další prvek. Možnost půjčit si to i to v některé z četných autopůjčoven.
