Typy učení jsou něčím, s čím učitelé i dnes celkem běžně pracují. Jednoduše řečeno, princip spočívá v tom, že každý z nás má jinou preferovanou metodu učení, která je pro něj nejefektivnější. Pokud si tedy chce skutečně dobře osvojit nějakou informaci či dovednost, měl by se učit právě tímto způsobem.
Zdaleka nejčastěji se pak tyto typy rozdělují podle smyslů. Někdo se například učí lépe, pokud danou věc vidí, ať už ve skutečnosti nebo na videu či na obrázku. Jiný si zase pamatuje informaci lépe, pokud si ji přečte napsanou. A zase pro jinou osobu je nejlepší, pokud ji slyší. V neposlední řadě jsou tu pak ti, co si musí onen předmět skutečně osahat či si danou věc sami vyzkoušet.
Na první pohled to dává smysl, a mnoho studentů by vám řeklo, že to funguje, že si skutečně pamatují látku lépe, pokud jim byla přednesena v jejich preferovaném stylu. I to je důvod, proč se učitelé pokud možno snaží zakomponovat do své lekce každý z nich.
Ovšem nedávné testy ukázaly, že to takto ve skutečnosti nefunguje. Jistě, může se nám zdát, že určitá metoda učení na nás funguje lépe, a může to být i pravda. Avšak nemá to nic moc společného s tím, o jakou metodu se jedná. Výzkumy totiž ukázaly, že nezáleží na tom, o jak nám bude látka přednesena, nýbrž na tom, jak moc nás výklad zaujme. A vzhledem k tomu, že každého z nás baví něco trochu jiného, je jasné, že každý z nás bude výkladu věnovat plnou pozornost v poněkud jiné fázi.
Například lidé, kteří rádi čtou, jsou s velkou pravděpodobností považováni za ty, kdo se nejlépe učí právě tím, že si onu informaci někde přečtou. A to může být pravda, avšak je to způsobeno hlavně tím, že je knihy přitahují. Pokud však bude ona učebnice zoufale nudná a nestravitelná, pak jim učení rozhodně nepůjde snadno.
Proto by bylo mnohem lepší se vzdát této zastaralé metody a soustředit se na to, aby výklad byl co nejpoutavější. To rozhodně studentům pomůže mnohem více.
